Malá loutková inventura 2024

pátek - 1. 11. 2024

20h Slavnostní zahájení

pátek - 1. 11. 2024

20:30h Divadlo Kampa: Laboka Tango
Jevištní báseň beze slov. Tři postavy z různých časů a z různých důvodů plují stejným směrem za novým životem - do Buenos Aires. Útěk, hledání, zoufalství, naděje, prohra. Anebo poznání? To vše nás přivádí na cestu do místa, kde hledáme nový začátek. Prchavé okamžiky plné tajemství, půvabu, hádek a rozkoše nás alespoň na chvíli rozptýlí během nekonečné plavby oceánem. Jedinou jistotou se v této situaci stává argentinské tango, před kterým se nejde schovat...

sobota - 2. 11. 2024

13h Jazmína Piktorová, Sabina Bočková: Mikrosvěty
Naše Země je plná světů ve světech. Každý z těchto mikrosvětů žije svým jedinečným životem. Inscenace prostřednictvím mikropohybů, krajiny těla a hry s malými objekty zaostřuje naši pozornost na maličkosti, které často nejsou na první pohled vidět. Hravá a poetická inscenace prozkoumává křehkost naší existence. Inscenace zaměřuje pozornost dětí i dospělých na drobné věci a detaily kolem sebe, čím zjemňuje jejich vnímání, trénuje jejich všímavost a soustředěnost a učí je pohrát si s minimem prostředků.

sobota - 2. 11. 2024

18h Škrobotník, Šlundra, Šibrová: Pitva
Loutkové divadlo ku chvále geniálních lékařů a ranhojičů. Kdo ze smrtelníků bude tak netečný, aby nepřistupoval k prohlídce nitra lidského těla s jakousi zvláštní touhou?

sobota - 2. 11. 2024

20h Matija Solce: Charm je vinen
„Nějaká stařena se z nadměrné zvědavosti vyklonila z okna, vypadla a potloukla se.“ Vstupte do Charmsova nelogického stroje, vynálezu, který rozbíjí sklo, hraje symfonie a spouští příběhy, příhody a motivy jednoho z posledních představitelů ruské avantgardy. Herec, loutkář a hudebník Matija Solce prostřednictvím jemné animace měkkých realistických loutek, předmětů, materiálů, ale i groteskních kabaretních a instrumentálních pasáží splétá situační komedii, která absurditou nekonečných padajících babiček zpochybňuje a provokuje současné stereotypy. Jádrem představení je originální nástroj, kompozice z akordeonů, dud, analogových mechanismů, částí panenek, midi technologií a hodin bez ručiček. Tento složitý orchestrion oživuje Charmsův příběh Stařeny a další známé i neznámé příběhy. V mžiku se tato témata mění z atmosférických leitmotivů v sarkastické popravy něžných postav.

neděle - 3. 11. 2024

Apolena Vanišová a Hedvika Řezáčová: Ana Pego
Když byla Ana malá, bydlela se svými rodiči přímo u pláže. U pláže, které říkala „moje pláž“. Bylo tu seskupení kamenných desek, mezi kterými se tvořila přílivová jezírka, která při odlivu sloužila jako útočiště pro nejrůznější živočichy a rostliny. Při přílivu tady Ana plavala a potápěla se, při odlivu zkoumala jezírka a přemýšlela. Postupem času si uvědomila, že se tu čím dál častěji objevuje plast. Rozhodla se ho sbírat a pojmenovat jako druh. Vystudovala mořskou biologii a rybolov a přestože dospěla, její zvědavost a zájem o moře ji nikdy neopustily. Beachcleaner je člověk, který čistí pláže. Beachcomber je člověk, který nejenže odpadky na pláži sbírá, ale zároveň se zajímá o jejich původ a historii. U nás moc pláží nemáme, ale i na těch několika málo v Praze toho vždycky hodně najdeme. Mohou to být nejrůznější kamínky, mušle a vybělené kosti, ale i odpadky - omleté střípky barevných plastů, rybářské třpytky, zátky, knoflíky. Nesejde na tom, že nemáme moře, všichni tuhle radost ze sbírání známe. Předměty, které najdeme, jsou zajímavé svou jedinečností, příběhem, který prozrazují. Mohou nám říct něco nového, jak o nás samotných, tak o světě, ve kterém žijeme. A tak se může stát i nalezený odpadek pokladem. Opřeni o zábradlí v holešovickém přístavu koukáme do vody a přemýšlíme o tom, že když existuje nějaký problém, který nám dělá starosti, potom má smysl začít hledat řešení a věřit v to, co děláme. Nezáleží na tom, kolik nám je let, co nás baví, nebo na tom, že se ze začátku můžeme cítit trochu osamělí. I jeden člověk toho může hodně změnit.

neděle - 3. 11. 2024

20h Error Cult: Z popela
Představení vzniklo ze společných improvizací, výtvarných, zvukových a performativních experimentů bez předem dané formy. Každý z tvůrců vstupuje do hry s naprosto jiným přístupem i dovednostmi. Z popela je hypnotickým koncertem i objektovým divadlem, abstraktní podívanou vynořující se z tmy. Loutkou se v inscenaci stává samotný prostor divadla. Z ničeho nic vyvěrá, snad ani to ne. Dlí to ve tmě, v mlze v tichu. I to je příliš. Probleskne to mezi spatřením…kmitne se, zavrtí a polkne se. Nepostřehnuto napořád někde tu… Pak se napíše, že to povstává z popela, ale je to lež.